Vila Tugendhat

Vila Tugendhat je ojedinělý architektonický projekt, patří k nejvýznamnějším dílům světové moderní architektury – funkcionalismu a svými jedinečnými křivkami krášlí Brno, Černá Pole.

 

Majitelé a záměr stavby

Vila byla majetkem manželů Fritze a Grety Tugendhatových. Postavit ji nechal věnem své dceři textilní továrník Alfred Löw-Beer.

Grete se narodila v Brně, ale s rodiči a svými dvěma bratry žila do svých deseti let ve Svitávce. V této době její otec zakoupil vilu od továrníka Moritze Fuhrmanna v Černých polích, kam se s celou svojí rodinou přestěhoval.

Po základní škole odešla na studia do Vídně, kde potkala svého prvního manžela. Po osmi letech se však rozešli a Grete se i se svou dcerou Hannou přestěhovala zpátky do Brna. Zde potkala svého druhého muže, židovského podnikatele, Fritze. Svatebním darem dostali část pozemku patřícího k vile Löw-Beerových v Brně a Grétin otec také financoval celou stavbu vily. 

 

Architekt

Rodina pověřila vypracováním návrhu stavby brněnského architekta Ernsta Wiesnera, později však své rozhodnutí změnili a oslovili Ludwiga Mies van der Rohe, který v roce 1928 vypracoval návrh.

 

Ludwing Mies stál u zrodu nového architektonického stylu, které se vyznačoval maximální čistotou, jednoduchostí a ztělesňoval moderní, poválečnou dobu. Funkcionalismus ovlivnil celé dvacáté století, využíval moderní materiály – například ocel nebo sklo, minimalistické nosné konstrukce, volná průčelí a ploché střechy, které byly často využívány k vytvoření zahrad, které dům svojí stavbou přírodě odebral.

Vila Tugendhat je společně s německým pavilónem označována za nejvýznačnější předválečné Miesovo dílo. Přispělo tomu určitě i to, že brněnský továrník Löw-Beer dal architektovi zcela volnou ruku nejen v návrhu, ale také ve finančním rozpočtu. Celá stavba ve výsledku stála 5 milionů prvorepublikových korun, za které v tu dobu bylo možné postavit až 30 domů.

Díky tomu ale mohly být použity mnohé moderní technologie. Například druhé podlaží vily čítá čtyři prosklená okna, jejich výška dosahuje až pět metrů. Dvě z nich jsou navíc napojena na speciální mechanismus, pomocí kterého bylo možné okna zapustit do země a propojit tak zahradu přímo s obývacím pokojem.

 

Členění domu

Vila je otevřena směrem do zahrady, odkud je možné pozorovat všechna její tři patra. Z ulice však působí jako nenápadný jednopodlažní dům, díky svému zapuštění v kopci.

V nejvyšším patře je situována přijímací hala, oddělené ložnice manželů se sociálním zařízením, dva dětské pokoje, pokoj vychovatelky s vlastním sociálním zařízením a prostornou terasu.

Součástí horního patra je také garáž pro dva vozy a přiléhající byt správce domu.

Prostřední patro se vyznačuje ryze otevřeným prostorem, který je symbolicky dělen příčkami a závěsy. Jídelní prostor je oddělen půlkruhovou dřevěnou stěnou a další příčku tvoří známá onyxová stěna, jež byla dovezena z Maroka a během války byla zazděna, což ji uchránilo před německým drancováním a dochovalo do současné doby.

Spodní patro vily patří technickému zázemí. Nachází se zde strojovna pro elektrické spouštění oken, kotelna, prádelna, fotokomora nebo třeba místnost pro ukládání kabátů.

V další místnosti – ve strojovně vzduchotechniky se v zimě mísil horký vzduch se vzduchem čerstvým, případně v létě se vzduchem studeným, jež byl dopravován z chladících místností. Následně byl vzduch zbaven nečistot a provoněn v olejovém filtru. Dále putoval do prostředního patra, které na rozdíl od horního a spodního, nebylo vytápěno radiátory.

Ludwig Miese van der Rohe navíc navrhnul i nábytek, které byl v prostoru umístěn. Některé prvky se doposud dochovaly a v roce 2008 bylo prohlášeny za kulturní památku.

Podívejte se na video vyobrazující vilu Tugendhat, které Česká televize vytvořila v rámci cyklu Národní klenoty.

Válečná historie 

Na stavbě vily se podílela brněnská stavební firma, materiály byly dováženy z různých koutů světa, přesto byla dokončena v rekordním čase za 14 měsíců a již v roce 1930 se mohli manželé Tugendhatovi do vily stěhovat.

Nezůstali zde ale příliš dlouho, již v roce 1938 pod hrozbou německé expanze se rozhodli odstěhovat do zahraničí, protože oba manželé byli židovského původu. Díky tomu, že se odstěhovali ještě před mnichovskou dohodou, stihli s sebou odvézt i mnoho nábytku a vybavení.

Budovu na podzim 1939 zabavilo gestapo, od roku 1942 měl od Velkoněmecké říše vilu pronajatou Willy Messerschmitt, který inicioval také několik zásadních přestaveb. Během války byla také odstraněna stěna z makassarského ebenu, jejíž části se podařilo nalézt v roce 2011 v menze Právnické fakulty Masarykovy univerzity, kde sloužila jako obklad zdí v dřívějším baru gestapa.

Po válce, v roce 1945, zabrala vilu rudá armáda, která ji využila jako ubytování pro vojáky a jejich koně, jež zničili všechno zbývající vybavení. Bombardování o několik měsíců dříve zase poničilo všechna okna, kromě jediného. Po válce tedy zůstala vila v dezolátním stavu, zasypána rozbitým sklem a koňským trusem.

Po osvobození byla ve vile provozována soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky, v 50. letech zde byla provozována rehabilitace dětí s vadami páteře a špatným držením těla. V dalším desetiletí se konečně podařilo stavbu zapsat do Státního seznamu kulturních památek.

 

Současná podoba

V 80. letech 20. století proběhla první vlna rekonstrukce, která je velmi často kritizována. Při ní byly velké tabule skla nahrazeny menšími, vzájemně poslepovanými silikonem, odstraněny byly také původní kachličky a vybavení koupelen, jež bylo nahrazeno soudobými sériovými produkty. Je nutno však přihlédnout k politicko-sociálním poměrům v daných letech v České republice, které nedovolovaly užití jiných produktů.

Další kolo rekonstrukce bylo načrtnuto již v roce 2004. Průtahy, které způsobily manipulace v rámci výběrového řízení stavební firmy, dovolily zahájení rekonstrukce až v roce 2010.

Celkovou rekonstrukci zaplatilo město Brno, stála 174 milionů korun. Vila byla slavnostně otevřena 29. února 2012.

 

Rozdělení Československa

Pod majestátním platanem na zahradě vily Tugendhat podepsali 26. srpna 1992 předseda vlády České republiky Václav Klaus s předsedou vlády Slovenské republiky Vladimírem Mečiarem dohodu o rozdělení Československa.

Česká mincovna zařadila funkcionalistický skvost do svého cyklu platinových mincí věnovaných českým památkám UNESCO.

Na reverzní straně mince je vyobrazena vila z pohledu ze zahrady s listem platanu, pod kterým probíhaly v roce 1992 diskuze o rozdělení Československa.

Vzdejte hold společně s Českou mincovnou stavbě, jejíž ladné a funkční křivky oslovily celý svět a budovala základy jednoho z nejvýraznějších architektonických stylů 20. století.