Ema Destinnová

Ema Destinnová patří k výjimečným ženám české historie. Ačkoli byla pro mnohé podivínkou a u nás se zpočátku nesetkala s pochopením, nakonec si svým hlasem získala nejen naši vlast, ale i celý svět.

 

 

Proti normám už od dětství

Ema Destinnová, původním jménem Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová, se narodila 26. února 1878 v Praze.

Její nekonvenční chování má prameny už v dětství. Ema byla jedním z pěti dětí Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela, což byl známý léčitel přezdívaný “létající doktor”, a operní pěvkyně Jindřišky Šrutové. Rodina to byla poměrně vlivná a bohatá a tak měla Emma možnost svoje umělecké nadání rozvíjet.

Kromě zpěvu krásně malovala a učila se i na housle. Největší vliv na rozvoj Emina pěveckého talentu měla profesorka Marie Loewe-Destinn, od které si později Ema půjčila jméno pro svůj umělecký pseudonym.

 

Trnitá cesta na výsluní

Ačkoli měla Ema velkou podporu ve své rodině, cesta k pěvecké slávě nebyla jednoduchá. Musela se vyrovnat s několika odmítnutími, včetně toho z Národního divadla. V reakci na tento neúspěch se vydala do zahraničí a uznání se dočkala nejprve v Berlíně.

V Berlíně sklízela velmi kladné ohlasy a zanedlouho se o jejím talentu dozvěděl celý svět. Byla zvána do Vídně, Londýna, Paříže a nakonec i do newyorské Metropolitní opery. Jen u nás se jí slávy dostalo s velkým zpožděním.

I když o ní často slýcháváme jako o ošklivé a tlusté zpěvačce, nápadníků měla vždy mnoho. Mezi jinými i slavné muže jako je Giacomo Puccini nebo Enrico Caruso. Když přišla řeč na vdávání, Ema odvětila toto: „Vdávat se? To mě ani nenapadne. A kdyby se tak mělo někdy stát, po mém boku musí být Čech”.

Za Čecha se nakonec i provdala. O 20 let mladšího leteckého mechanika si vzala na jihočeském zámku ve Stráži nad Nežárkou. Manželství ale šťastné nebylo a Ema se kvůli tomu ještě více uzavřela.

 

Symbolem českého odboje

Její angažovanost v odboji zapříčinila, že svoji kariéru v zahraničí musela ukončit a čas trávila především na svém zámku ve Stráži. Na protest zpívala na velkých národních koncertech a to s policejním dozorem za zády.

Po válce se ji již nepodařilo navázat na svou tehdejší slávu a ani její další plány nevyšly. Nejvíce času tak trávila v přírodě a těsně před smrtí napsala i román “Ve stínu Modré růže”. Zemřela náhle v 52 letech.

Emin epitaf zní: „Žijící, již smíte dosud všechny tyto krásy smavé zřít, vzpomeňte při přeletu bílých racků samot duše mé, jež dozajista vtělena do některého z nich, znova vždy se vrací v místa štěstí svého zašlého.“

Ema byla na svou dobu velmi výstřední dáma, jako jedna z prvních známých žen se dokonce nechala tetovat. I přesto všechno je ale považována za symbol českého vlastenectví a dokazuje to i její portrét na 2 000 Kč bankovce.

 

Česká mincovna se ve svém volném cyklu mincí vyražených z jedné trojské unce zlata věnuje významným, dá se i říci osudovým ženám. Po Heleně Trojské a císařovně Alžbětě „Sissi“ Bavorské přišla řada i na Emu Destinnovou.

Na reverzní straně mince můžete vidět tvář pěvkyně s charakteristickým účesem. Je to dílo zkušeného medailéra Vojtěcha Dostála, DiS. Její půvab podtrhuje decentní náhrdelník a kompozici reverzu dotváří opis EMA DESTINNOVÁ.

Averzní strana mince pak patří atributům ostrova Niue, který je poskytovatelem zahraniční licence pro vydávání mincí České mincovny – tedy nominální hodnotě 50 DOLLARS (NZD), jménu a profilu královny Alžběty II. a roku emise 2018.