Jiří z Poděbrad

Jiří z Poděbrad se narodil 23. dubna 1420 v Poděbradech a zemřel 22. března 1471 v Praze. Od roku 1458 až do své smrti byl českým králem, i když nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty.

Mládí a cesta k trůnu

Jiří pocházel ze šlechtického rodu pánů z Kunštátu. Jeho otec Viktorín z Poděbrad měl na svoji dobu velkou moc, což dalo předpoklad tomu, že se Jiří později mohl stát králem. Viktorín zemřel, když bylo Jiřímu 7 let.

Ještě jako nezletilý se Jiří účastnil bitvy u Lipan a po dosáhnutí plnoletosti se začal politicky angažovat. Byl hejtmanem Boleslavského kraje, zaujal vůdčí postavení v kališnickém táboře a v roce 1448 přepadl a zmocnil se Prahy poté, co se zde aktivovala katolická opozice a hrozilo nebezpečí vzpoury.

O čtyři roky později dobyl i Tábor, čímž zlikvidoval tábority. Následně se prohlásil za správce království a pokusil se o jeho obnovu po husitské revoluci. Roku 1453 uznal nezletilého Ladislava Pohrobka českým králem a sám přijal post zemského správce.

Pohrobek zemřel roku 1457 na leukémii a 2. března 1458 byl Jiří z Poděbrad zvolen českým králem.

Jiříkovo zvolení prosazovala především česká kališnická šlechta, ale za pomoci úplatků, příslibů i výhrůžek se k této volbě přidalo i české katolické panstvo. Během svého panování se Jiří snažil o nastolení poklidného soužití většiny kališnického obyvatelstva s katolickou menšinou.

 

Král dvojího lidu

“Dvojí lid” označuje stav v Čechách a na Moravě po roce 1436, kdy na základě ujednání mezi basilejským koncilem a husitskými zástupci, bylo lidem umožněno se svobodně rozhodnout, zda budou katolíky či chtějí přijímat pod obojím*. Jiří z Poděbrad díky své toleranci k obou náboženstvím úspěšně balancoval mezi oběma stranami a dařilo se mu mezi nimi udržovat rovnováhu a potlačovat vzájemné netolerance.

Jiří z Poděbrad byl husitsky orientovaný, avšak nábožensky tolerantní byl i v osobním životě – obě jeho ženy Kunhuta ze Šternberka i Johana z Rožmitálu pocházely z katolických rodů.

 

Diplomat míru

Jiří z Poděbrad úspěšně panoval nejen nad svými kališnickými souvěrci, ale také nad bývalými katolickými nepřáteli z dob husitských válek. Mimo úspěšného balancování mezi oběma stranami uvnitř království se mu dařilo i na poli zahraniční politiky.

Papež nebyl českému dvojvěří nakloněn a českým zemím kvůli tomu hrozila diplomatická i hospodářská izolace. Jiří se tedy rozhodl vypravit k evropským katolickým vládcům misi, která měla za cíl upevnění trvalého míru na principu národní svrchovanosti států, zásady nevměšování se a řešení sporů před mezinárodním soudním tribunálem.

Spoluautorem tohoto nápadu byl italský humanista Antonio Marini, který cestoval napříč cizími zeměmi a snažil se jejich mocnáře přemluvit ke společné myšlence. S příznivým ohlasem se bohužel setkal jen u německých knížat, polského a francouzského krále.

Tato převratná středověká myšlenka „společenství národů“ (obdoby dnešní OSN či EU) nakonec však neuspěla.

 

Hospodář Českého království

Hospodárnost Jiřího z Poděbrad byla proslulá. Staral se o blahobyt vlasti i spokojenost obyvatel. V zemi, jež byla zpustošena husitskými válkami, se zasadil o obnovení kutnohorských dolů a ražbu pražského groše. Rozvíjel řemesla, zaváděl cla a tržní předpisy a podporoval obchodní cesty.

Ačkoliv Jiří vynaložil mnoho úsilí, aby české země ekonomicky stabilizoval, nakonec došlo v Českém království ke zhoršení. Nikoliv však jeho přičiněním, ale kvůli vnějším vlivům, jako byla zahraniční inflace či vojenské a politické útoky, kterým se Jiří snažil zabránit obratnou diplomacií.

 

Manžel a otec

Jiří z Poděbrad byl dvakrát ženatý. Se svojí první ženou Kunhutou ze Šternberka se oženil roku 1441 a měl s ní sedm dětí. Kunhuta zemřela roku 1449 a rok poté se Jiří znovu oženil s Johanou z Rožmitálu, se kterou měl zřejmě dalších pět dětí.

Papež Pius II. na Jiřího během jeho kralování naléhal, aby zakročil proti kacířským husitům. Jiří ho prostřednictvím speciální výpravy požádal o zlegalizování přijímání pod obojím. Papež to odmítl, a i když to nikdy nebylo vyřčeno, bylo jasné, že kališníci se tímto stávají kacíři.

Roku 1466 uvrhl papež krále jako kacíře do klatby a vyhlásil proti němu křížovou výpravu. Jiří z Poděbrad byl formálně zbaven majetku i trůnu. Této situace využil Jiřího bývalý zeť a uherský král Matyáš Korvín, který proti Jiřímu vedl výpravu a roku 1469 se nechal v Olomouci zvolit českým králem. Jiřímu tak zůstala vláda pouze nad kališnickou částí Čech.

Jiří v této situaci pochopil, že se mu nepodaří vytvořit vlastní dynastii a udržet královskou korunu pro rod Poděbradů a nabídl ji tedy Jagelloncům.

Na základě toho český sněm odmítl Matyáše jako českého krále a stal se jím Vladislav Jagelonský, který byl i uherským králem. Země Koruny české byly opět spojeny a nedlouho poté Jiří z Poděbrad náhle zemřel.

 

K upomínku života a činů Jiřího z Poděbrad připravila Česká mincovna sérii zlatých mincí s názvem Doba Jiřího z Poděbrad, která připomíná tato témata:

• Král dvojího lidu
• Diplomat míru
• Hospodář Českého království
• Manžel a otec

 

* Přijímání pod obojím –  přijímání eucharistie (svátosti) v podobě Hostie (těla Kristova) i v podobě mešního vína z kalicha (krve Kristovy).