Heraldika
Heraldika je věda, která se zabývá studiem znaků a erbů. Zkoumá jejich vznik, vývoj i užívání. Jako vědecká disciplína je pojímána od poloviny 19. století.
Slovo heraldika pochází z latinského heraldus, což je označení pro heralda. Herald byl vykladač a znalec erbů a vykonával velmi váženou funkci na dvoře. Rozhodoval ve důležitých genealogických záležitostech šlechtických rodů a kromě otázek zabývajících se heraldikou se také staral o korunovace, sněmy, královské sňatky, pohřby a další státní obřady.
Tuto službu vykonávali běžně 3–7 let a během ní působili mimo jiné i jako diplomati a poslové. K snadnému rozeznání jeho funkce sloužil i speciální oblek – tabard. Ten sestával z košile s vyšitým znakem pána, heroldské hole a klobouku.
Historie
Heraldika vznikla již ve 12. století, kdy se ve většině evropských zemích začaly objevovat první znaky. Na naše území byl první dochovaný erb plamenná orlice na pečeti Přemysla Otakara I. z roku 1192.
Různé barevné obrazce si malovali na své štíty válečníci samozřejmě již dávno před tím. Tyto symboly ale neměly heraldický smysl, nebyly dědičné a plnily pouze funkci dekorativní.
Heraldika také úzce spolupracuje s vexikologií, sfragistikou, kampanologií a genealogií.
Malý slovníček
Erb – je dědičné znamení, které se vztahuje k určitému šlechtickému rodu či jinak urozené osobě.
Znak – trvalé znamení ve štítě, které z pravidla charakterizuje část území (obec, město, kraj, …) a nepředává se dědičně.
Tabard – oděv herolda, který sestával z košile, hole a klobouku.