Co je to brakteát?

Název brakteát pochází z latinského „bractea/braktea“, což znamená „lístek/listový útvar“, v přeneseném významu se tak označoval tenký plátek kovu, nejčastěji zlata, ozdobený ražbou. Nebylo to ale jen zlato, ze kterého se brakteáty vyráběly (to se ostatně v Evropě těžilo pouze v některých regionech a už tehdy se jednalo o vzácný a drahý kov, zdaleka ne dostupný všem). Můžeme se setkat i s brakteáty stříbrnými, bronzovými nebo měděnými.

Termín „brakteát“ pod sebou skrývá více předmětů – stejným výrazem se označují:

1. tenké plátky/medailonky ze zlata nošené jako šperky, původem hlavně ze Skandinávie z období doby železné a stěhování národů
2. plíšky/penízky ze zlata nebo jiného kovu, které se našívaly jako ozdoba na oblečení ve starověké Persii a dalších regionech
3. stříbrné mince používané jako měna drobné hodnoty, a to ve střední Evropě během raného středověku

Zlaté brakteáty ve Skandinávii

Zlaté brakteáty jsou typické pro severní Evropu a období kolem 5.-7. století našeho letopočtu. Nejednalo se o mince jako platidlo, sloužily jako šperky/amulety a nosily se nejčastěji zavěšené na šňůrce kolem krku. A víte, odkud pocházelo zlato na jejich výrobu? Údajně to bylo z mincí, které tehdy Římská říše vyplácela svým severním sousedům výměnou za mír. V podstatě tedy obdoba dnešního „výpalného“.

Motivy brakteátů

Na zlatých brakteátech tehdejších seveřanů najdeme motivy spojené hlavně s jejich božstvy a mytologií. Nikoho asi nepřekvapí, že jedním z nejčastějších zobrazovaných je Ódin, hlavní bůh severského panteonu. Protože tehdejší náboženství se velmi prolínala s přírodou, na brakteátech najdeme i zvířecí a rostlinné motivy. Zmiňovaný Ódin byl třeba zobrazován spolu s havranem, psem nebo hadem.

Brakteáty v CZ

Brakteáty na českém území bychom – oproti těm skandinávským – našli až o pár století později. Počátky jejich výroby se odhadují na začátek 13. století a jsou spojené s vládou krále Přemysla Otakara I.

Ten provedl reformu měny a brakteáty nahradily původní mince, denáry, které byly v té době už silně znehodnocené oběhem. Zajímavé ale je, že brakteáty se těmto novým mincím začalo zpětně říkat až od cca 17. století. V tehdejší době byly stále označovány jako denáry, tedy předchozí typ mincové měny, kterou nahradily.

České brakteáty byly mince vyrobené ze slabého plátku stříbra a obsahovaly jednostrannou ražbu, nejčastěji portrét panovníka. První brakteáty měly průměr kolem 40 mm a vážily skoro 1 gram. Postupně se ale jejich velikost zmenšovala a stejně jako jejich předchůdce, i brakteáty oběhem celkem trpěly. Běžná praxe tehdy byla mince v případě potřeby lámat na menší a platit jen částí původního plíšku. Umíte si asi představit, jak takové oběživo časem vypadalo, navíc se špatně odhadovalo, jakou hodnotu který ulomený kousek má. Postupně se proto při placení mince – nebo spíš to, co z nich zbylo – začaly vážit.

Po Přemyslu Otakaru I. razili brakteáty v Čechách a na Moravě ještě Václav I. a Václav II. a Přemysl Otakar II. Konec brakteátů jako mincovního platidla v českých zemích pak přinesl český groš, který nechal razit Václav II. od roku 1300 v rámci další měnové reformy.