Odboj v protektorátu Čechy a Morava

15. března 1939 vjela na území Československé republiky německá nacistická vojska, československé území bylo Německem anektováno a vznikl autonomní Protektorát Čechy a Morava.

Německo tak porušilo Mnichovskou dohodu, kterou samo vytvořilo 30. září 1938.

Jaké důležité události vedly ke vzniku protektorátu Čechy a Morava?

• 30. září 1938 československý prezident a vláda přijali Mnichovskou dohodu
• 30. listopadu 1938 Emil Hácha byl zvolen prezidentem republiky
• 14. března 1939 byla vyhlášena samostatnost Slovenska, vytvořena Slovenská republiky
• 15. března 1939 okupace Čech a Moravy německými vojsky
• 16. března 1939 vydán výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava

 

Vznik Slovenské republiky

Hitler se pokoušel rozvrátit Československou republiku zevnitř, čímž postupně směřoval k ovládnutí celé Evropy.

Jako důsledek Mnichovské dohody, nátlaku Německa a separatistických pohnutek některých slovenských politiků byl vyhlášen 14. března 1939 Slovenský stát.

Ten se rozprostíral na území dnešního Slovenska, které bylo zmenšené o území zabrané po Mnichovské dohodě.

Němci se dlouhodobě snažili využít smýšlení nacionálních slovenských politiků, kteří se postupem času zradikalizovali a s Německem začali spolupracovat. Adolf Hitler důrazně apeloval na Jozefa Tisa z národně-katolické Hlinkovy slovenské ľudové strany, aby vznikl samostatný Slovenský stát. Ten po radě s Emilem Háchou a slovenským sněmem 14. března jeho vznik doporučil.

Vznikl tak politický a vojenský spojenec nacistického Německa, které okamžitě využilo příležitosti k obsazení zbytku českých zemí. Takto Německo neporušovalo ustanovení Mnichovské dohody, která se vztahovala pro (v tento okamžik již zaniklé) Česko-Slovensko.

 

Vznik protektorátu

Protektorát Čechy a Morava byl vytvořen výnosem Adolfa Hitlera ze dne 16. března 1939 – tedy dva dny po vzniku samostatné Slovenské republiky.

Vztahoval se na české země zbylé po odstoupení Sudet 29. září 1938 a části Těšínska, jež bylo odstoupeno Polsku 30. září 1938. Oba tyto kroky byly důsledkem Mnichovské dohody.

 

Co následovalo po vzniku protektorátu?

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava přišlo několik změn, nálada ve společnosti byla chmurná.

Byl zaveden přídělový systém, dvojjazyčné nápisy, přejmenování ulic, omezování kulturního a společenského života, byly zaváděny norimberské zákony, odjímání majetku židovského obyvatelstva a přidělování jejich bytů a domů Němcům.

Českým obyvatelstvem byla okupace a zavedení Protektorátu v drtivé většině přijímána odmítavě. Společnost byla rozdělena, běžní lidé byli denně stavěni před rozhodnutí, která odkrývala charaktery každého jedince.

Mezi nimi byli lidé, jež zradili český národ a kolaborovali s Němci. Jednalo se například o konfidenty gestapa, ale také například separatistické skupiny.

Slovácká etnografická skupina Národopisná Morava kolaborovala a neúspěšně se pokoušela o přičlenění Slovácka ke Slovenskému státu. Na brněnsku a tišnovsku působila Moravská nacionální sociální strana. Ta prohlašovala Moravu za autonomní část Velkoněmecké říše, spolupracovala s NSDAP a uznávala Adolfa Hitlera za najevyššího státního vůdce. Ani jedné z těchto skupin se nepodařilo své idee prosadit a postupně zanikly během války či po ní.

Po válce bylo zhruba 10 000 lidí souzeno za kolaboraci. 730 z nich bylo popraveno.

 

Odboj

Mnozí se však postavili na opačnou stranu a bojovali za svoji zem. Aktivní členové odboje nebo muži, kteří uprchli bojovat za svoji vlast do zahraničí, často položili v tomto boji své životy.

V zemi neustále docházelo k různým sabotážím – Češi snižovali produktivitu své práce, vyráběli zmetky, záměrně poškozovali telefonní i elektrické vedení. Denně tak riskovali své životy, protože za tato konání hrozil trest smrti.

Vytvořilo se několik skupin odboje:

• domácí
• zahraniční
• partyzánský

 

Domácí odboj

V rámci domácího odboje je možné rozlišovat dva směry:

• demokratický
• komunistický

Mezi demokratická odbojová hnutí patřila například domácí odbojová skupina Politické prostředí, která se začala formovat již krátce po vzniku Mnichovské dohody pod myšlenkou, že je nevyhnutelná okupace i zbytku Československa. Soustředila se především na udržování zpravodajských kontaktů s exilem.

Dalším z demokratických odbojových hnutí byl například Petiční výbor Věrni zůstaneme, který se zaměřoval na sběr informací pro spojenecké armády, distribuoval ilegální tiskoviny, vyvíjel sabotážní činnost a zajišťoval ilegální přechody do zahraničí.

Výčet domácích odbojových organizací zdaleka neuzavírají Obrana národa, Ústřední vedení odboje domácího, Rada tří, Zpravodajská brigáda, Sokolská revoluční rada a mnoho dalších.

Komunistická odbojová hnutí působila po celou dobu války, aktivizovala se však po přepadení Sovětského svazu v červnu 1941. Nově vzniklo například  II. ilegální vedení KSČ, na Moravě vzniklo vedení KSČ, které vydávalo ilegální noviny Hlasy z podzemí a mnoho dalších.

Domácí odboj byl několikrát oslaben německými bezpečnostními složkami, průnikem tajných spolupracovníků gestapa, vyhlášením stanného práva a dalšími způsoby teroru.

Česká mincovna vydává v roce 2019 sběratelskou sérii Protektorát Čechy a Morava, která se věnuje příběhům domácího odboje.

Vzhledem k nevlídnosti terénu na našem území nevzniklo mnoho partyzánských skupin, ale spíše menší skupiny, které prováděly zpravodajskou a sabotážní činnost. Jednotlivým příběhům ze těmito skupinami se věnují čtyři mince domácího odboje.

První z nich, která vychází v březnu 2019, zobrazuje klíčový prvek domácího odboje – vysílačku Libuše, která napomáhala speciálně vycvičeným parašutistům.

První ze čtyř dukátů je vsazen do speciálního balení, které obsahuje také pojednání historika a specialisty na moderní české dějiny PhDr. Petra Koury, Ph.D. a dobové obrazové materiály.

Do domácího odboje se také zapojily kulturní vrstvy národa. Vznikaly tak texty, básně, kresby, karikatury či politické písně. Nacističtí okupanti si velmi dobře uvědomovali, jaký vliv má kulturní dění na český lid. 

Mnoho umělců proto skončilo za své činnosti v koncentračních táborech nebo je stihl ten nejvyšší trest. Medailér Mgr. Petr Horák zpracoval témata tří kulturních osobností, které za svou činnost položily života, na zlatou minci. 

Malba z cyklu Oheň, kterou Karel Čapek protestoval proti Mnichovské dohodě, notová osnova a podpis Karla Hašlera a násadkové pero Vladislava Vančury na averzní straně doplňuje mapa protektorátu zastíněná nacistickou orlicí na straně reverzní, kterou zpracoval akademický sochaře Jan Lukáš.

Zlatými dukáty tedy nejen oslavíte nebojácnost českého lidu, touhu po spravedlnosti a právu, ale také se dozvíte jedinečný pohled na události stojícími za českým odbojem.

 

Zahraniční odboj

Mnozí lidé v roce 1939 odešli do zahraničí a bojovali za svoji vlast odtud.

V Paříži tak vznikl například 17. října 1939 Československý národní výbor v čele s Edvardem Benešem, který se snažil o prosazení anulace Mnichovské dohody.

Odtud se následně přesunuli do Londýna, kde vytvořili českou exilovou vládu, jejíž prezidentnem byl právě Beneš.

V roce 1940 byla exilová vláda uznána prozatímně, roku 1942 hlavními velmocemi definitivně a Francie i Londýn odvolali své podpisy pod Mnichovskou dohodou.

V Moskvě sídlilo komunistické zahraniční centrum odboje, v jeho čele stál Klement Gottwald, Rudolf Slánský a další. V roce 1941 se tamnější odboj aktivizoval, řídil a organizoval činnost ve vztahu k odboji v protektorátu a také zastřešoval československé jednotky v Sovětském svazu a československý domácí komunistický odboj proti okupaci.

 

Partyzánský odboj

Partyzán je civilista nebo bojovník, který nenáleží k vojenským jednotkám, ale považuje se za aktivní součást jedné ze stran ve válce. Partyzáni vedou tzv. partyzánskou válku, tedy ozbrojený boj v operačním prostoru nebo na okupovaných územích.

Stejně jako všeobecný odboj, se i partyzánský v protektorátu Čechy a Morava dělil na komunistický a nekomunistický.

V prvních letech okupace organizovala komunistický odboj samotná KSČ, s postupem času se však přeneslo vedení do Sovětského svazu. Nekomunistický odboj zastřešovala centrála Ústředního vedení domácího odboje, ale prakticky byl řízen a zastřešován londýnskou exilovou vládou.

V roce 1941 se uskutečnilo několik výsadků československých vojáků ze Sovětského svazu a také londýnské Ministerstvo národní obrany zahájilo první vlnu výsadků. Mezi nimi byla i operace Anthropoid, během které vojáci československé exilové armády Jozef Gabčík a Jan Kubiš 27. května 1942 zavraždili Reinharda Heydricha.

Většina partyzánských skupin vzniklých v prvních letech války byla záhy rozprášena nacisty. Úspěšenější byly až partyzánské skupiny, které začaly vznikat v druhé polovině války.  Do těchto oddílů se přidávali nejčastěji lidé, kteří se museli skrývat před nacisty či uprchlí sovětští váleční zajatci.

Partyzánské oddíly na našem území byly menší, přesto vyvíjeli soustavnou odbojovou činnost, která se dokázala postavit okupační moci a která přispěla k urychlení osvobození naší vlasti.

 

Vzdejte hold společně s Českou mincovnou lidem, kteří se nechtěli vzdát bez boje, kteří riskovali životy své i svých rodin a nezřídka také za svobodu vlasti padli. V sérii zlatých dukátů Protektorát Čechy a Morava najdete nejen zvěčněna témata odboje do zlata, ale také mnoho zajímavých informací ve speciálních obalech.